Dokvetly růžím žluté květy,
A v srdci zoufale se žilo,
Když zvolalo kruté věty,
Když samo sobě ublížilo.

Plakala krev uvnitř žil,
Oči se ukryly za víčka,
Za trest, žes mě oslovil,
Ukápla nejedna slzička.

Slova, co rozbila překrásné,
Ruce se steskem klepaly,
Víra však nikdy nezhasne,
Přání: my opět se setkali.

Upadly růžím ostré trny,
Touha se na nich zastavila,
Vyslala k srdci prosebné vlny,
Za krásný hřích, jež se dopustila.