Socha v parku

Kamenná tvář do žuly vtesaná
zjevila se světu.
Zlost a pomluva, do tváře vepsaná
nenávist je tu.

Pod jejím pohledem z kamene
vše hezké hned mizí.
I slunce z oblohy zažene,
Vše je jí cizí.

Ztemněly louky, i květy na ní
do trávy skryly svou zář,
a tíha na duši každého raní.
Kdo vtesal v kameni ďáblovou tvář?

Jen žula z obrazu na mě teď zírá
a místo fialek čpí tady síra.