Jsi ten, co škádlí moje vlasy,
troufalec, který sukně zvedá,
jsi roztoužený neposeda,
co s letní trávou povídá si

a ráno číhá na zápraží,
aby šel se mnou bez pozvání,
jak tisíc úst a tisíc dlaní
loupíš mi dotek nahých paží.

Jsi ten, co v noci oknem vchází,
saténem tančí, krajky kazí,
kolébá vůni pinií

a oči bouřkou potemnělé,
když liják nebi světla bere,
z mých smutků tajně upíjí.