Oči objímala světla
a Ty ses smál,
jak luční květ kvete
a plete motýlům let,

utekli jsme kdo ví kam,
snad na konec světa
udýchán, schoval ses u mě,
květ mi dal do vlasů.

Sejdem se, můj Milý,
u zlaté brány,
tam u zlaté brány
v ten den.

Vítr teple dýchá Ti
na spánky, sny,
konečné chvíle sám.
Ruka nadotek zemi

s výhledem do nebe,
ještě tiše váháš,
zda smíš,
květ na ní dát.

Sejdem se, můj Milý,
u zlaté brány,
tam u zlaté brány
v ten den.