Kraj hluku a ticha
CHKO Polanka

Hluk vlaku, a rušná je cesta
na obzoru stín velkoměsta.
Jít krajem zase, s touhou jedinou,
tam vrátit se, kde slunce zář plane.
Jen nemoc zlá všechno už zklame
a kouzla tajná znovu mě ovinou.
.
Teď tmavým obzorem zakrýván
ve spánku zimním les ještě spočívá.
Jen jaro jej otevře zlatým petrklíčem.
Tam poklad pod klenbou větví leží,
svá tajemství zem skrývá v pološeří,
a sněženky vyvolá jak šlehnutím bičem.

Dva stromy na louce, vzdorují času.
Snad sto let hlídají přírody krásu,
ke stínu, k lavičce kroky teď vedou.
Ve větru listy tichounce šeptají
o kráse a lásce k rodnémi kraji,
kde na louce čarovné květiny kvetou.

Pláž a meandry na břehu písčitém
též kolmé břehy povodní rozryté
hráz rybníků, vlnani do ní bije
proud plyne zde pomalu, tiše
za lemem stromů - vodníka říše
křik racků nad hlavou, co vše tady žije.

Ráj přírody - slza zrak kalí
po tváři kane, i obrazu v dálí.
Ta touha zoufalá, do nebe vzpíná,
ke splavu, řece, zpět pod mé topoly,
zas vrátit se, až srdce zabolí -
- teď oknem sanitky dívám...

(2009)