V noci ji probudila rána. Vyděšeně se posadila a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Světlo vytvořilo stíny a ty dodaly pokoji děsivý nádech. Znovu se ozvala rána a Leyle sebou prudce trhla. Hřmění… uvědomila si. Vstala a podívala se z okna. Skutečně lilo jako z konve a oblohu co chvíli přeťal blesk. Byla to krásná a zároveň hororová scenérie. Povzdechla si a znovu ulehla do postele. Zhasla světlo a zaposlouchala se do zvuku neutišující se bouře.
Ráno ji po tváři polechtaly první sluneční paprsky. Bouře byla pryč. S velkým zívnutím se protáhla a posadila. Pohlédla z okna. Slunce svítilo, modré nebe bez mráčků. Den jako z pohádky.
Prošla si ranní rutinou – čištění zubů, převléknutí, snídaně a káva. Zrovna četla dnešní noviny a dopíjela poslední kapky kávy na dně hrnku, když uslyšela cvaknout hlavní dveře. Nakoukla do chodby, aby se ujistila, že to není zloděj, ale Issac.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji a usmál se na ni.
„Dobré.“
„Jdu pořádně omrknout tu vaši zahradu. Ještě jsem neměl možnost si ji prohlídnout.“
„Jo, jasně,“ kývla na něj rukou a už se opět věnovala novinám. Četla zrovna politický článek, který ji opravdu pobavil. Ti politici opravdu už neví co by… pomyslela si a zakroutila nad tím hlavou. V dalším článku se psalo o bouřce, která sice dneska v noci byla poblíž Leylina domu, ale již včera stihla závažně poškodit několik desítek domů v druhém okrese.
Hlavou ji probleskl obrázek domu ze snu. Tam to taky vypadalo jak po bouři… pomyslela si, ale raději tu vzpomínku rychle zahnala.
Když skončila s posledním zajímavým článkem, řekla jsi, že se zajde podívat, co dělá Issac. Vyšla prosklenými dveřmi na terasu s dřevěnými křesly s polštářky. Zdolala kamenné schody a po chodníku z plochých oblázků se vydala hledat Issaca. Našla ho, jak se zohýbá nad jejím oblíbeným záhonem a zastřihuje černé růže. Ty byly jeden z důvodu, proč si ho tolik oblíbila. Dalším byly čistě bílé lilie a fialové krokusy, které zde kvetly pouze na jaře.
„Přišla jste mě zkontrolovat, jestli se neflákám?“ zasmál srdečně Issac, když uviděl, kdo ho to ruší v práci.
„To by jste si snad nedovolil!“ poznamenala také v žertu. Issac se sehnul a ustřihl jedno téměř rozkvetlé poupě. Otrhal mu ze stonku ostré trny a podal ho Leyle.
„Děkuji,“ lehce zčervenala, když ho od něj přijala. Issac se v odpověď pouze usmál a otočil se, aby pokračoval, kde skončil.
Leyle považovala rozhovor za ukončený a pomalu odcházela zpět do domu. Issac za ní ještě zavolal: „Připravím nějaké květiny do vázy. Je škoda, aby zůstaly jenom zde, kde je vidí tak málo očí.“
Musela se připravit na návštěvu jedné galerie, o kterou byla požádána. Přestože již nemalovala, stále byla velkou odbornicí na umění a proto ji galerie často zvaly, aby zkontrolovala pravost některých děl slavných umělců. Dnes ji čekalo pár děl v poměrně známé Pařížské galerii du Jour Agnès B.
Oblékla si decentní červený kostýmek a nazula černé lodičky. Zrovna byla na odchodu, když ji zastavil Issac s omlouvou, že zítra nebude moci přijít.