Cit, ten vánek, co v dáli ztich,
jak růže, když s časem uvadá.
Jemu hlas drsný jemně zjih,
snad verši, co přede mě pokládá.
Záblesk vášně se v srdci mih,
on proradně k sobě mě spoutává.
Jak plameny ohně zdvihne líh,
on s něhou na mě volává.
Pak už nůž zrádce ostře dých
a slza z oka stékává.