Jak lístky se chvějí křídla motýlí,
jak krajinou letí, sám neví kam.
Je člověk z vesnice se snědou pletí,
proč už ho nemohu za ruku brát?
Jak motýlí křídla se na nebi ztratí
ten pohled, co z lásky patřil jen vám.
Křehká srdce se nejsnáze zlomí,
proto ho raděj jak diamant měj.
A až zas příště mluvit bude o ní,
zatni pěsti a neposlouchej.
Bouře, to není jen kapka vody,
marně se snažíš v srdci ji skrýt.
Láska to není jak ve válce bití,
pro lásku, za lásku musí se žít.