U zmačkaných papírů tu sedím,
žal můj marně topí líh.

Svou duši jsem prodal,
za co? Za tento děsný stav,
kde myje se špína marných sláv
a ohlodané kosti plní můj tác.

Už ani bolest nezabírá.
Lásku? Tu jsem dávno vzdal.
V Boha zemřela má víra,
mám pochyb, zda je nebes král.

Trýzní mne ta černá díra,
kde shledávám jen nuzný čas.
V její útroby roky padám,
marně hrabu se ven zas.

Jakou to má vlastně cenu,
tenhle neklid, prázdnota?