Z očí mi kanuly slzy,
tráva snad myslela, že je to déšť,
snad proto je přijímala náručí plnou,
snad měla jsem jí říct - uvadneš.
Uvadneš, stesk ti naplní žíly,
rozproudí bolest po těle,
pak pochopíš snad, proč tak bolí,
když ty řekneš ano a on ne!