Lísteček vrbový
schovám ti do polštáře,
vábenku se slovy
z jitřního breviáře

a první kradmý dotek
v té mlze nad hladinou,
leknínům do pikotek
pro dny, co smutně plynou.

A žádnou jinou krásu
už pod závojem vlasů
ti, lásko, neschovávám.

Jen to mi, zdá se, sluší
- být ozvěnou tvé duši,
když toulává se sama.