Jsme lidi do osmnácti let,
chcem pořádně se smát,
chcem projít celý širý svět,
my ještě neumíme lhát.

Jsme plní krásných radostí,
už nejsme malé děti,
nemáme žádné starosti,
však dospělý ještě nechcem býti.

Občas se napiju nebo zakouřím,
dělám vše, co je zakázané,
nedokážu se vyhýbat kalužím,
nevím, co je dobré a co špatné.

Škola je malé prokletí,
jak rádi, tak neradi ji máme,
drží nás pěkně v zajetí,
úkoly zásadně neděláme.

Máme i první lásky,
ty lásky bláznivé,
co nadělaly nám vrásky,
jsou totiž nádherné.

Ty lásky vedou nás
až na práh dospělopsti,
jak odbije nám osmnáct,
končíme s minulostí.

Končíme s dětskými hrami,
končíme život veselý,
končíme jako suché dámy,
takový už je život dospělých.