Měl jsem žlutý sen.
Řídila jsi žluté auto
loukou plnou žlutých květin,
zastavilas před domem se žlutými balkóny,
vyšla nahoru,
usedla do žlutého křesla
a začala žlutě svítit.

Já stál v rohu,
to světlo ze mne udělalo slepce,
pátral jsem rukama
chtěl vyčarovat hůlku
podalas mi ji,
abych se mohl přivinout.

Změnil jsem se v hada v písku,
změnil jsem se tak,
že už jsem to nebyl já,
bez uší,
měkkých říkalas,
bez nohou a bez vůle
zapadající mezi matrace.
Jen jsem venku cítil
ten žlutý vůz,
který tě zase odveze.

Nemůžeš mne zbavit
téhle prázdnoty,
leda propíchnout kola,
leda přetrhat dráty,
leda mne nechat jít.
Nemůžeš mi říkat nech to být,
neslyším nevidíš?