Znám já jednu ženu,
co ženu! Divoženu!
Divím se, že nevyženou,
ji odevšaď na pohled.

Přemýšlím teď,
jak se zbavím,
té osoby proklaté.

Jed mne napad,
príma nápad!
Však jak jej do ní vepravím?
Svíčkovou či vepřovým?

Ona, vlastně, žere všecko,
baba jedna zkrmená!
Žaludek, ta obluda,
má snad celej z kamena!

Vraní oko čtyřlisté,
zahubí ji zajisté!

Upeču koláč!