Pojďte se projít předjařím.
Sluníčko svítí vyzývavě
a svoje zlato nechá v trávě - po zimě spálené od mrazu doběla -
ležet nám u nohou napospas docela.
Stromy jsou holé, nebe se zlobí,
"Polničku" u krajů sníh sem tam zdobí.
Vítr nám přebíhá po tvářích - bez ustání a znova zas,
proč taky ne, je předjaří čas.
Po jeho dotycích všichni jsme červeně vysmátý.
"Sluničko, sluni sluňatý,
vždyť ty jsi ještě zubatý."