Vítr žluté cácorky češe
jedna vlna za druhou
pluje nad její modrou až zelenou
pod nimi plné rty
úsměvy vykreslené mušle
toužící vydat sladkosti
něžně a plaše.

Ě jako střecha elegance
evokující hrdost
touha magické duše
tisíce krásných
voňavých květin
krok za krokem
smyslný tanec těla
dráždivě a hravě.

Růže plná sametu
hebkost kůže
spalující stovky doteků
vábivá krajina
nejtajnějších zákoutí
čarovné okvětní lístky
němý v úžasu seršánek usedá
tiše.

A jako tajemná atlantida v Tobě
ambra smyslností
láska a naplnění
něha a plameny vášně
tělo plné horké lávy
vesmír hoří tam někde v nás
zářivě a pravě.


okamžitá slova
při pohledu na Tvou fotku
okamžiky a chvíle chvění
podobenství tužeb
naplnění dalších dnění
láska kolemjdoucí
zrozená z časů zapomnění
navždy a nyní.