Levá pravá levá
s pochodem hrůzy
rady si neví, na čelo
klepe a hraje Marchelo
a do toho klape, profesor
okované špičky,proč asi?

Zob zob zob
snídaně na vidličky
obědy na nože, v úlu
hučí a hraje, notuje
tolik mas lidí, energie kol
s talířem polévky karambol.

Na modrozelené šachovnici
pokleklo tisíce kolen
a i to mé každé ráno
straší to v hlavě, housle
slet bas a viol a vlna
tsunami pianina, návdavkem.

Tak pojďte moji milí
zastřelte mne kulometem slov
nebo propíchněte houslový klíčem
já jsem již jinde
jiná dimenze, jiné tělo
jsem stínem své duše.