V Bezručových sadech
Aleje kaštanů kvetou červeně a bíle.
V Bezručových sadech
Jde matka, otec, syn
Ku bráně chrámu vědění.
Spectabile!

Ano, univerzity klín
přivítá rázem studentíky čilé.
A přicházejí z Brna, Prahy, ba i Chile
Tabulkou čokolády hasím tichý splín.

Aula. Řady židlí.
Minuta cvakla, světlo dovnitř letí.
Přede mnou nepopsaný list.
Nádoby moudrosti. Už nejsme děti.
Zazněl hlas jak píšťalky svist:
Začátek testu!

Do písmen pohroužen vzpomínám na sestru.
Sám mezi mnohými se cítím jako Karel Hynek Mácha.
Za komunistů prezidentem nebyl Emil Hácha.
Pole plná křížků jak malé hřbitovy
A nad hlavou otazníky. Kdo to ví?
A atmosféra není nepodobna Silvestru.
Přišla mi zpráva: tak co, brácha?

Už konec jest, už odezněly zvony
Godot už nepřijde. Já řeknu, jak se sluší:
Tak tedy nashledanou, sbohem.
Nula nebo jedna.
Hardware se má k softwaru
Jako tělo k duši.