Imaginárně svůj život žiju,
imaginárně si pižlám žíly,
imaginárně, jsa uštknut, krev svou piju
a honosím se cizí pílí.

Muž bez tváře mě v parku ubíjí
na cestě, jíž se vyhnout nelze,
jen Bůh v tom zmatku na prut navíjí
Dech všech, jen můj už nevešel se.

Dál s gustem Bůh mi nohy podráží
a hrách mi pod ně hází, když chci vstát,
dál sráží mě vždy v nižší podlaží
a v každém vidím sebe umírat.