Čas navál zbytky idejí do sadů pohádek
Zastavil chůzi spavých not a dal se nazpátek
a vážné dury ševelů visely v paměti
pomnuly rázem kudy kam a kudy ze změti

Hodin dnů roků měsíců i dávných staletí
děr zapomnění marných jako když havran přeletí

Do schodů šedých spolem lezly větry jarní touhy
po míle šerých stupínků mžik jako věčnost dlouhý
až k maringotkám poustevníků dávná píseň zněla
i sama zem se do základů nepatrně chvěla

píseň ta bez slov bez tónů kráčela dojímavě
a započala další noc
usedla na dálavě