, 8. 5. 2012, Ostatní
Nevinná otázka, ostatně jako pokaždé, zvedne se v závoji klidného večera, aby ustála na pulzujících spáncích strachu. Jako tehdá, když jsme spolu leželi v objetí, za okny řinčely tramvaje a my slyšeli jen tiché šeptání ticha, a úplně nám to stačilo. V každém doteku hrála líbezná hudba a to ticho bylo vším. Jak v pevně uzavřené krabičce štěstí, co může být celá potlučená zvenčí, ale každý z těch škrábanců jí dává kousek nás. Pak jsme ji otevřeli...