Smet jeste jednou
postat na brehu
u Neapoli,
pres temne modrou
hladinu
zahledet se
k obzoru
a ve vychodnich
cervancich
spatrit z mlhy
vystupovat
tajemnou
a vnitrnim zarem
spalovanou horu.

Na more a mesta
z vysky shlizis
a ve svem srdci
bolest tajis.
Z Tvych kamennych slz
rodi se zivot
v hajich, sadech
i na vinicich.

Jeste jednou
se k Tobe vratit
a pred Tebou
se sklonit,
jeste jednou
pozdravit Te,
Vesuvio!