Mé tělo v podobě oře
železeného, dýmajícího
vydává se krajinou pšeničných polí
v bázni přeskočené jiskry.

Včera jsem byl noční expres
hučel jsem krajinou
tma má kola nadnášela snad
jen světélka mrkala na cestu.

Ráno jsem lokálkou
jsem tichý a přesný
proletariát na bedrech
skřípu a vržu do rytmu.

Odpoledne vozím náklady
jsem dlouhý a nemotorný
úpím a praská ve mne
odfukuji horký kovový odér.

Nad večerem se přehodí výhybka
mířím kolíbavým krokem do depa
spěšně, úspěšně, zdrceně a blaze
promažou mne, umyjí, podají deku...