Ve stinu Krusnych hor,
z dilen Hefaista,
zarem puka zeme.
Vyhasly krby,
voda, vitr a mraz,
vraceji se zas a zas,
kamenne varhany
odhalil cas.

Z daleke stepi
prvni seminka bodlaku
a vysoke travy,
na prsti zvetrale lavy,
stedra zeme,
Slunce ji hladi jemne.

Rozkvetle louky
a doteky motylich kridel,
tajemny svet barev
tanci svuj balet...
Stetcem chci oslavit Tebe,
nadherne Stredohori!