Zhava reka navzdy zkamenela,
zbavena zaru,
promenila se ve varhany,
jez hraji uz jen tichou symfonii
o zrozeni hor.

Varhany z cerneho kameni,
zdanlive chladne,
skryvaji v sobe jiskricky ohne
vecneho tvoreni a lasky,
jez zakleta je v barve smutku.

Cedic, obycejny kamen,
o nejz nezavadis ani pohledem,
a prece Te, clovece, ve Tvem dile
verne doprovazi zivotem.

Zastav se na chvili
a pohlad ho v duchu,
zbav cernou barvu
jejiho smutku.

Cedic pak prozari Te
paprskem lasky
a varhany zahraji
Odu na radost.