Nějak jsem dnes zapomněl jít spát,

přemýšlím, představuju si Tebe.

Venku fouká vítr akorát,

představa větru trochu zebe.



Hvězdy Tě vidí, jak se směješ do polštáře,

já do tmy kreslím křivky Tvojí tváře

a noc je klidná je jako malovaná

a rána slibná, ach moje milovaná.



Myšlenky letí, země se chvěje,

spíme jak děti a těm se přeje.

Peřina hřeje a vítr se už ztišil,

stříbrnou jehlou na nebe jsem vyšil,

že sny se zdají a život žije

a jen pro Tebe srdce mé bije

a potom rozhostí se ticho a klid,

tak to má být...



Tak prosím neplač, ach neroň slzy.

My setkáme se, bude to brzy.

Trpělivost prý přináší růže,

ptáš se kdo to řek a jestli může?

A do mé kůže, chytá se prach,

taky máš strach?

A to co jsem měl kdy nadosah,

je ve hvězdách...