Přec´ vize lásky neustála,
hojí rány, které z mála zloby
rychle rostou, potaženy
samo-srostlou tuhou vrstvou
pohledu, jenž trhá žíly
z dohledu když zrak se skryje
Ruka ruku blátem myje,
při čemž odebírá tajné síly
v hloubi srdce ležící
s odhodláním mající
dávku ticha u pasu
bráníc´ se tak zápasu
se silami vlastní krve,
která rve a přitom urve
opět srdce po kousku
skrývajíc´ jej v ubrousku
vlastních tužeb, snů a přání
majíc´ víru v odevzdání