Jak málo a hodně zároveň
supů se líhne v mlze za brodem.
V zdánlivě nekonečně daleké dáli
svou píseň skřípou malé vrány.

Sup vyroste tam, kde je pustina.
Vrána, kde konec života začíná.
Křídla však rostou, zobák též.
Ty, kdo ses smával, pláče nabudeš.