Staré tunely a podhledy
oči lidí co tě vidí
slídí a přec nehledí
tašky, kufry, noviny...

V prastarém metru
na stanici Malostranská
každé ráno běží
svěží mužík eskalátorem...

Jako by měl stovky nožiček
a schody, jen odrazová rampa
pak se dole potkáme, přec
on zadýchán, já zívnu ještě...

Pak jen držím kapsy
krok sun krok, davy
dvéře se zavírají, krá...
a přece ještě pařátem...

Pak se tulíme, nechtěně
zavist pro kus místa navíc
špendlík, vážně by nepropad
a jak se otevře, masy lidu vodopád...

Stal jsem se akrobatem
metra- té tmavé chladné slůje
a každé ráno čekám
na mužíčka v kraťasech...

Zda-li zas poběží - každodenní maratón
...pro pár vteřin více...