Nenávidím je
z duše je nenávidím
modrá rána
v nichž chodníky prochází se
ve svých pravoúhlých šlépějích
necudně jako ty

Nenávidím je
rána, ještě modrá
ty lháře o deziluzi
v nichž i láska naoko bledne
usínáním v odcházející noci

Nenávidím je
a ještě modrá rána
že nám nepřejí
jen ještě chvíl
však čas není víc
než mistrný šerosvit


Nenávidím ji
a miluji
jako modrá rána
co mizí v záři nového slunce
aby zítra mohla obléknout
svůj svůdný
modrý
vzdech