měsíc neosobně
kreslí panorama noci
na hrany střech

hlasy samozřejmosti modliteb
z šepotu puzzle
a já zapadl do tvých slov

kam teď na dlažbě
kde místo stop
břicha kaluží

co je mi po čase
ať se utiká
byl jsem u vytržení z kontextu
jen já ty a tma

v očích hrál ti úsměv
sonátu pro dvě cella
a já zapadl do tvých slov
jak dílek do skládanky