Krásná souhláska mezi slovy. Nic tak neozdobí jako třeba vykřičník. Nebo slovní spojení. Klademe otázku, dáváme otazník. Myslíme na lásku v uvozovkách. Bereme papír, strouháme tužku a milostný dopis je na světě. Kolik chyb je v něm nejsme přesvědčeni. Na srdce klademe nepřesnosti, ale souvislosti nad náma bdí. Sdružili jsme se s poštovní schránkou do ní vhozenou obálkou. Máme štěstí jde listonoš. Je jako host co přichází pro tajnosti. Je sám a my spěcháme na odpověď. Na druhém konci čeká další slovní spojení pár čárek a neúplných vět. Přichystaných - co kdyby přišla odpověď. Poštovní doručovatel chodí včas. I dnes přišel a zítra příjde také. Jeho poslání je svaté. Dopisy nejsou lehká záležitost, mají svoji důležitost, jsou osobní a intimní. V hrubé chybě se nikdo nevyzná, zatoulá se v textu a ztratí. Pozorné oko však míří přesně. Adresně se nemůže vyrovnat s hanebností. Jiní - nepřesní počítají slova, ty jež něco sdělují. Když ti dva se střetnou řádně poučeni, že toto dostavení není zakázáno, nepozorovaně otočí své hlavy do soustavy svých nepoznaných.