Zavírám brány hradeb mlčení,
město mého srdce má jít spát.
V bolestném snu se pouta přetrhla,
oči zvedám, tvé chci vyhledat...

Jen já jsem zasažena.

Zástupům hluchých můžu vyprávět
příběh o květu štírovníku;
do clony deště lásku vykřičím...

On mě už neuslyší - v tomto okamžiku
modlitba jeho očí došla k dívky zraku

a byla vyslyšena.