Zapíská si
nabereme líné tempo
drkotání o výhybky
první vůz netopí
drkotání zubů
druhý topí moc
bundy zakrývají výhled
vzduch je těžký
jak dech umírajícího.
Míjíme popraviště smetí
letmo spokojení lidé
s kolíčky na nose
mravenečci v dáli
pachtí se dnem...
a vše je rychlejší
tempo, pražec... sun pražec
i myšlenky, objemnější.
Buclatá dáma se svačinou
drobení těch slov všude
kolem a naproti ...pohledy
probodávají mne
jako bych byl vrah, asi
jejich myšlenek snad.
Natahuji masku neurčita.
Vše ponořeno do tmy
hukot kolem, spěchám tunelem
je to jasné světlo, volá
mám svou povinnost, jen tu
jedinou důležitou.
,,Lístek prosím"