Tak chladný den, už dlouho nebyl. Těšil jsem se, že si výjdu ven na kratší procházku. Dosud zpokojeně unavený park, byl tím nejvhodnějším místem. Ruce jsem měl v kapsách a mírně pofukoval vítr. Teploměr se marně šplhal a ukazoval mínus deset. Byly čtyři hodiny odpoledne a několik minut. Dostal jsem hlad a vkročil do restaurace v horní části parku. Obyčejná čtverková hospoda. Čekal jsem mužskou obsluhu, ale k mé radosti přišla servírka. Řádně upravená, vlasy sepnuté do culíku. V mžiku jsem ji nadiktoval obědnávku a poprosil, aby nejdříve načepovala pivo.
K protějšímu stolu si přisedli takoví ti kravaťáci, ale až podle hovoru mi došlo, že se chystají na koncert. Nějakej orchestr, nebo něco podobného. A v tom mi na mysl přišla myšlenka. Půjdu také. Moc k srdci mi nejdou ty ukolébavky, ale jednou za čas se to dá.
Tak jsem zamířil k domovu, abych to nakonec stihnul. Pořád mi něco říkalo, že když tam nebudu taky se nic nestane. Přesto jsem kvádro oblekl. Samozřejmě napřed byla osobní hygiéna, aby člověk jak se říká nesmrděl. Účes jsem zvolil ala Havel, popadl peněženku, zimní bundu, čepici a rukavice. Takové ty společenské, tak aby posloužily i v té zimě. Ač kulturně negramotný, rád vyhledávám společnost.
Koncert právě začínal, přišel jsem v čas. Bože jak já se mýlil. Vše začalo sborovým zpěvem, nějakého pěveckého kroužku. Asi předskokani. Poté nastoupil orchestr až jsem se leknul při prvních tónech. Po deseti minutách jsem to nezvládal. Přišel na mě spánek. Vzbudili mě sousedé k první přestávce, ale to už jsem věděl, že prchám. Zastavil mě nějaký muž. Představil se jako lektor sborového zpěvu nějaký Boháček. Ten titul mi nějak vyšel z hlavy. Prý jestli bych mu nepřipálil. No samozřejmě, vždyť jsem taky kuřák. Vyměnili jsme pár slov. Načež odcházel do útrob té teatrální a hlasité hudby. Prožil jsem opravdu úžasný večer. A zítra budu bilancovat.