měsíc
pokradmu a tiše

vyprahlý
(snad z prachu hvězd)
květům zvonků stříbro upíjí

ostřice ve větru
do nahých lýtek maluje
purpurové pavučiny

toulám se tvým tělem
(černobílá
z popela utkaná)

horizont chmýří
zamčených už pampelišek
usnul hluboko pod námi

----

pak ráno v mokrém asfaltu
ospalí
a s mlhou za víčky

bosýma nohama
stopujeme náhodu