Jarním sněhem pocukrovaná duše
jako závin po obědě
je sladká ale usmívá se suše
a na omak zebe

Pověz švitořením klavíru
je nám teplo pod peřinou?
Víš, nechci jak ty klapky hrát
jen když se stlačí
- víš -
chtěl bych trochu více dát

A ještě malinko svojský být
nerůst jak dříví v lese
jak to chvojí na podpal
však to víš

zažehnout a hořet dál
ať se neklepeme zimou
vždyť na co je sladká dušička
když cukruje se sněhem

radši se rozzáři jako sluníčko
umíš to - to všechno přece dávno víš
škoda připomínat
tak se usměj
a rozkvetme