Když plamen svíce uhasl,
když slunce zapadlo,
jen tak málo báti chybělo,
a láska potkala by nás.

Když uteklo nám štěstí,
jen doufat smím,
že zas někdy se nám vrátí,
mi pohlédnem si do tváře,
upřímnost nám je nadevše.

S upřímností budem rádi,
štěstí mizí někde v dáli,
někdy vrátí se,
a mi přijmem ho s otevřenou náručí,
budem mít náruč plnou rozkoší,
pohlédnem si do očí,
tak blízko,jak jen možné jest.