Upiju z noci
pár doušků hořkosti
mezi rty okraje
skleničky nakloním
životu, naději
bez nich jsem mumie
opile, těžce se pokloním.

Ty jsi má iluze
beru tě do dlaní
tvou tvář, obraz génia
můj sen, z komatoria
kohoutí balada
ránem mě rozladí
obraz, mysl, všechno.

Kohoute, sic tě lasice...
pohladí...