Nohy těžké jsou,
ale cestou silou vůle jdou,
oči chtějí plakat,
tělo by chtělo létat,
uši chtějí pravdu slyšet
a ne jen o ní snít.
Duše chce řvát,
srdce se chce někomu dát,
ústa chtějí mluvit,
přitom se nemůžou otevřít,
tělo s mozkem chce žít,
ale srdce chce snít
a plíce se nemají sílu nadechnout...
Usmívající poker face musíš mít
a chce to vytrvalý klid,
nikdo ti s problémy nepomůže,
jen ti všichni radí,
krásné rady jako růže,
s kterýma si tak akorát zahrádku vysadí.
Tohle nepochopí ten,
co má z něčeho radost den co den,
pochopí to jen člověk,
co vyslyší tuhle zpověď.
Rány bolesti bude chápat jako rozkaz,
aby se usmíval bolestným smíchem znova a zas.
A pochopí větu : Chci usnout...
a už se nikdy neprobudit...
protože s každým výdechem, je ještě těžší se nadechnout...
protože každý nádech bolí jako nožem bodnutí..