Na srdce šiju další záplatu,
doufám, že dobře a pak vstanu.
Ona mi lhala,
když moje srdce kradla,
pak si ho na chvíli vzala
a nůž do něho bodla.
Krvácí bolestí,
skrz záplaty a ránu krev si cestu klestí,
musím rychle šít,
chtěl bych ještě chvíli žít.
Neumím ale dobře šít moc,
nejde mi to dost,
potřebuju pomoct trochu,
přidržet ránu trochu z boku,
ať netryská tolik krve,
ať srdce je aspoň trochu jako dříve,
ať vypadá k světu,
a podobá se, jako dříve, krásnému květu.