Smutné otisky
do bahna tvoříš
země co kříčí tvé jméno
půdou, co lidé dobří
tuto půlnoc beze snů
vstoupil jsi
klíče pod rohožkou
plašíš jejich chtíče
a odnášíš
truhlice marnosti
obleky paví
prsteny milenek
lektvary hadí
a nic se neohlédneš
smutné otisky do bahna tvoříš
tiše, ale přece
jen země vypráví
tvůj noční úděl.
A v dálích planou ohně
ohně dalších duší
cesta je rovná
někdo ji vyšlapal.
Vysypal.
Popelem.