Promlouváme k lidem padlým
Jejich myslím dávno zvadlým
Jejichž plamen dávno zhas
Jejich těla ztratila se
Jejich duše vrátila se
Promlouváme k lidem padlým
Jejich myslím dávno zvadlým
Z jejichž očí zmizel jas

Vidíme my lidi v mysli
Stálý člověk byl snad kdysi
Vzpomínám já krásu krás
Její oči miloval jsem
Její něhu uctíval jsem
Vidím já ji celou v mysli
Stejně krásnou jako kdysi
Uctíval bych já ji zas

Všichni smutně vzpomínáme
Lidi které právě máme
Život měl by jíti snáz
Mám snad proti smrti státi
V jejím ohni věčně pláti
Všichni smutně vzpomínáme
Naše věrné naše známé
Zítra budou mrtví zas

Chtěl bych já se spojit s těmi
Co jsou mrtví mezi všemi
Zase s nimi rozmlouvat
Život chtěl bych já jim dáti
Zas po jejich boku státi
Milovati trapně je mi
Dívku mrtvou mezi všemi
Život chtěl bych já ji dát

Vrátil bych se k její mysli
Nechci býti nezávislý
Vázati chtěl bych se já
Chtěl bych tedy pravdu znáti
Mám? Či nemám milovati
Mám se stáhnout k nenávisti?
Chci své místo v její mysli
Někdy živá se mi zdá

Někdy to vše hloupé zdá se
Odevzdat se věčné kráse
Snad před sebou sám se vzdát
O co vše já nepřicházím
Hledám ale nenacházím
Život můj teď marný zdá se
Hledám spásu v lásce, kráse
Znovu chtěl bych milovat