Nad existencí vesmíru si stále lámu hlavu,
má hrdost má dnes pod míru a ve stresu si plavu.
Musí tu přece cosi být,
co má většího smyslu,
nežli jenom prostě Být jen tak,
bez výmyslu.
Bez prosby o zrození,
bez cíle věčných překážek,
bez víry v zapomnění
a nesmyslných narážek.
Bez bolesti a zklamání,
bez vrozeného nadání
věčného soudu života.
Hledám v mém bytí jinotaj...