Zrovna v lednu
dvě rozchechtané kaluže
samým smutkem nezamrzly
ale šplouchaly ostošest
samou radostí
že našly
někoho s nohama vzhůru
a s nebem
probodaným deštníky kolemjdoucích
podpatky dámiček
které je křížem krážem
ušlapané

Náhodou v lednu
mám zablácené vlasy
šlapu po mléčné dráze
kuckám vodu
už rudnu ve tvářích
v srdci mi prší
nahoru dolů

Utopená se rozkrojím
na dvě části
vepluju do kaluží
do světa na nebi
křížem krážem
podhoubím hvězd

A někdy v únoru
vyplavu v Ohňové zemi
sestoupím na souš
a budu tichounce našlapovat
po měkké kůře
ráno co ráno
polívku uvařím na sopkách
a pod chlebem
budu topit tepnami
místo uhlíků tepnami utopených