Temnota za tabulky skel
pár uhlový očí ze zrcadel
kalné víry točí myslí nás
nespasených a bez příkras
jdeme alejemi naučného šumu.

Kdo z nás nezakopl?
kdo byl na výsluní čas
a poznal, že v závětří
dá se život s oázou
a slunečníkem zakrýt líc?

Perutěmi noci, za parapety
kam hážu nesměle zrno
a nevzklíčí, přebují ve volátkách
tma není smrtí, světlo není dobrem
ne vždy, ne vždy se na tom shodnem.

Ne vždy, moje druhé Já.