vydoufané stíny ramen
v hlavě vláčně křepčí splín
když v opilosti boků
válčíme

myji si ruce
nad tou vraždou
na kuchyňské lince
mezi slanými tyčkami
a vínem od včera

ve dřezu nádobí slov
co jsme si zapomněli říct
a zbabělé noci
kdy jsme zapomněli spát
pro trochu chtíče

tak přestaň polykat slzy
už nejsi tajemství
jen kocovina lásky
a ráno vstávám
do práce