jedinou ulicí, cestou života
co před tebou zavírá dveře
v bouři vzpomínek
kterejm nemůžeš uniknout
a nikdo ti nedovolí se schovat
ani na chvíli

vítr života ti tlačí do zad
a ty musíš jít
krok za krokem
v blátě černejch dní
co se ti lepí na podrážky
a ukrajuje tvoje síly
s každým dalším krokem

pořád stejnej příběh
a konec ulice je stejně daleko
jako nějaký otevřený dveře...