Oblohu oděla noc,
cestu přepadla únava,
jsou deky krátké nohám
a chlad lechtá řasy.

Ozvěna zdáli volá
v hlasitém tichu hvězd,
zítřek smrt má, snad
srdce lásku si zvolí.

Buší tam-tam pozvání,
touhy že víc nebudou,
jen slzy radosti
přijmi s pokorou.

...

Do schránky duše nahlížím
hledám, kde jen klíček mám,
snad v jiné kapse.