Sněhové pláně,
historie,
a zima s vůní kalvádosu,
po které mi zůstala
nezhojitelná jizva.

Jak nedozírně dlouhé,
jsou Tvé vlasy, Vysočino?
Studená lásko,
která v klíně svíráš
modrající řeku Želivku.

Jak žízním po náprstku
vody řeky Sázavy,
matky mé školní moudrosti,
kde ustlal jsem navždy své milostné lože
s nevinností smilníka?

Žízním,
žízním po studených pohledech
Vysočiny,
mrtvé sněhové pláni
s vůní dokonaného života.